05. 12. 2018

Zdravím vás a vítejte u dnešního testu. Tentokrát je tu se mnou Mini Cooper S Cabriolet, tradiční retro zbraň na víkendy, která umí plivat oheň a cestovat i na delší vzdálenosti. Pojďme na něj.

Takže ahoj Mini, jestli můžu poprosit, aby ses našim čtenářům krátce představil?

Tak ahoj, já jsem Mini Cooper S Cabrio. Narodil jsem se v Anglii, svým adoptivním rodičům z Bavorska. Jsem v dispozici v šesti verzích, třídveřový a pětidveřový hatchback, jako větší Clubman, pak Countryman do menšího terénu, bezemisní Electric, a nebo jako teď, Cabrio. Bez střechy jsem k dispozici v několika verzích. One, to je taková základní verze. Stojí lehce nad šest set tisíc a je to takový vstup do světa Mini kabrioletů. Pokud máš dynamičtější ambice, je tu Cooper, a pokud si mě chceš užít naplno, je tu ještě Cooper S, a to jsem přesně já. V základu tě vyjdu na 799 500,- kč, samozřejmě bez doplňkové výbavy.

No, a není to moc? Přeci jen, jsi docela malé auto.

Není to moc. Uvědom si, že už jsem prémiové auto. Můj vývoj stál obrovské peníze, pracovala na mně parta profesionálů, materiály jsou kvalitní, a jestli se mohu trochu chvástat, dobře vypadám.

Tak to můžu jenom potvrdit, kromě celkového retro vzhledu, žeru ty tvoje detaily. Vyobrazení anglické vlajky na zadních světlech, velká a kulatá zrcátka, LED světla matrix, nové minimalistické logo, nebo výklopné víko zavazadelníku, přesně, jak to měl i tvůj dědeček. Do toho všeho ta kola z verze Works, to je prostě super. Navíc takhle bez střechy vypadáš ještě lépe a v kombinaci s modrou barvou a bílými pruhy se za námi pořád někdo otáčel.

Jo, na to už jsem si víceméně zvykl. Děti na ně se zájmem koukají, ženy po mě touží otevřeně, a muži po mě touží ve svých představách. Ani bych nespočítal, kolikrát ze mě lidem spadne brada, když projedu okolo, ale to už bych se zase chvástal.

Nač ta zbytečná skromnost, jsi velmi extravagantní auto. Snad nejlepší na tobě je ale ten interiér. Perfektní vyhřívané kožené sedačky, široký výběr osvětlení, hifi systém Harman/Kardon, bezdrátové dobíjení telefonu v loketní opěrce, dokonalý infotainment, ergonomie na úrovni, a velmi intuitivní ovládání jednotlivých prvků. Jedním slovem dokonalost. To zpracování a styl mi vyrazilo dech. Ale teda, termín „čtyřmístný kabriolet“, by se měl ještě trochu zvážit. Kožená odkládací přihrádka zní trefněji.

Díky, díky. Pravda je, že na mně nešetřili. Jasný no, vzadu moc místa není. Co se týče výbavy, věděl jsi, že můžeš zajít ještě dál? Existuje program individualizace, který se jmenuje Mini Yours Customised. Ten zahrnuje nejrůznější prvky výbavy, které si zákazník může sám navrhnout. Boční ozdoby, dekorativní obložení interiéru před spolujezdcem, LED prahové lišty a LED dveřní projektory? To všechno si můžeš navrhnout a nechat vyrobit.

Páni, to zní skvěle. Ale pojďme už konečně k samotné jízdě. K dispozici jsou tři jízdní režimy, Green, Comfort a Sport. Na Green jsem jezdil téměř neustále. Hodíš se přeci jen spíš na pohodlnou a plavnou jízdu, než na honění limitů, a spotřeba se dá krásně krotit na sedmi litrech na 100 km, což je prostě nádhera. Režim Comfort je kompromis, mezi Eco a Sport, a i se trochu zostří reakce na plynový pedál. Režim Sport mě ale opravdu moc bavil. Do kabiny ani moc neproniká hluk od kol. Jinak je úplně jedno, jak tě nastavím, stejně drncáš.

To víš, sportovní podvozek je sportovní podvozek. Jinak si myslím, že to divadlo mi docela jde, protože jak jsi tam tak uvnitř kroutil a šlapal, pořád něco mumlal o dokonalosti, užívání si okamžiku, všelijak vřískal a pořád si sahal do rozkroku (smích), to byla sranda.

Jó (červenám se), z tebe se v nejostřejším režimu stane téměř okamžitě komediant, prskáš z výfuku, sám si dáváš meziplyny, je to prostě sranda. Na druhou stranu jsem se nechal trochu unést okamžikem, protože zas taková nirvána to nebyla. Ale nejdřív tě poprosím o pár slov k pohonu.

No, tak to jsem zvědavý s čím přijdeš. Konkrétně já, Cooper S Cabrio, mám pod kapotou přeplňovaný zážehový dvoulitr TwinPower Turbo. V řeči čísel je to 141 kW a 192 koní. Na stovku se dostanu za 7,1 sekundy a pokračovat mohu až do 228 km/h. S řidičem komunikuji prostřednictvím 7stupňové automatické převodovky Steptronic.

A já si právě myslím, že ta je kámen úrazu. Dlouho mi to vrtalo hlavou. Ten zátah, který řidiči dáváš, je víceméně slušný a motor samotný zaslouží pochvalu. Nejvíc vzrušující je od čtyřech tisíc otáček a při přeřazení konkrétně v režimu Sport, je radost ho poslouchat. Ale sportovní projev jízdy automatická převodovka prostě sráží. Nevěděl jsem přesně co od ní čekat, a v kombinaci s turbomotorem, který lineárnosti atmosférických a kompresorem přeplňovaných motorů prostě nedosahuje, jsem nevěděl, kdy ta bomba přijde. A možnost ručního řazení taky nefunguje nikterak náramně.

Tak k tomu ti řeknu jenom jednu věc. Manuální převodovka. Můžeš si ji k tomuto motoru nakonfigurovat a zbavíš se tak zpoždění automatu.

Dobrá, dobrá. Pojďme dál. Oproti verzi bez střechy vážíš jen o 55 kilogramů víc. To bylo velmi příjemné zjištění, protože vyšší váha jinak ubírá agilnosti. Tady mi to ale nepřišlo, řízení jako takové by sice mohlo být o něco ostřejší, ale ve výsledku jsem byl i rád, že nemám takový ten „motokárový“ pocit.

Tak ono to asi bude nejvíc těma zimníma botama, co mi už nazuli. Jsou trochu měkčí a v podmínkách, ve kterých jsme jezdili ještě ne tak účinné. Ale pravdou přece je, že takhle bez střechy nejsem úplně na dohánění na limit, ale o tom okamžiku.

Právě! A tady bych to ukončil. Děkuji ti za pár slov a já už přejdu k nějakému finálnímu souhrnu.

Díky a zase někdy na viděnou.

Mini Cooper S Cabriolet je stylovka každým coulem. Až ho zaparkujete a budete od něj odcházet, otočíte se za ním. Když ho uklidíte do garáže, budete se na něj chodit dívat, jestli je v pořádku. Při samotné jízdě není díky sportovnímu podvozku nějak zvlášť pohodlný a automatická převodovka sráží charakter jinak vynikajícího motoru. Díky větrné cloně můžete jezdit bez střechy i v listopadu, ale bekovku a šátek určitě sebou! Střechu můžete stáhnout do rychlosti 30 km/h a proces trvá zhruba dvanáct vteřin. Při složené střeše dozadu moc nevidíte, při natažené je zase výhled šikmo vzad téměř nulový. Ale zapomeňte na to. Zapomeňte na to všechno, čím vás bude Mini otravovat. Stáhněte střechu, pusťte si dobrou muziku, a vyrazte na cestu bez cíle. Po pár minutách za volantem vám dojde, že pro tyto chvíle stojí za to žít. A taková auta máme všichni rádi, ne?

Vladimír Kadera

× Like
Baví tě Ventil?
Dej nám Like!