17. 09. 2018

I na mě došlo. Musím teď týden jezdit v tom, čím většina z vás opovrhuje. Týden strávený v elektormobilu může dopadnout jen dvěma způsoby. Buď se přidám k většině a budu pořád jenom nadávat na všechno nové, nebo elektřinu akceptuji jako alternativu ke spalovacím motorům.

Rozhodně ne, nemyslím si, že elektromobily v dohledné době zcela nahradí to, na co jsme zvyklí. Nikdo nemůže tvrdit, že to tak bude. Automobilky vědí, že lidé mají rádi velká a pompézní oznámení a tak kdykoli se něco šustne křičí to do světa. „Do deseti let budeme vyrábět jenom elektromobily!“ „Náš nový elektromobil najede deset tisíc kilometrů na jedno nabití!“ „Při koupi našeho nového lední medvěd-friendly auta za vás vysadíme dva stromy!“. Slyšíte na to a diskutujete.

Žádná automobilka nemůže být tak naivní, aby tomu sama věřila. Co jsem se tedy tento týden snažil zjistit nebylo, zdali tu za deset let budeme všichni jezdit v elektromobilech. Zajímalo mě, jestli je elektrický pohon konečně na takové úrovni, abychom ji mohli začít vnímat jako schopnou alternativu. Jako další možnost. Můžu teď sednout ke konfigurátoru a bez předsudků si vybírat mezi benzínem, naftou, hybridem a elektřinou?

Jedním slovem, ano. Ale stejně jako si vybíráte diesel pro ježdění delších vzdáleností, nízkou spotřebu, nebo velký točivý moment a benzín berete kvůli popojíždění do práce na krátkou vzdálenost, lepší kultivovanost, nebo prostě máte rádi otáčky, stejně si musíte udělat obrázek o elektřině. Takže kde dnes je?

Přede mnou stojí Hyundai IONIQ, elektromobil, od kterého mám na týden klíče. Je to ošklivé auto za devět set tisíc. Samotné detaily vypadají skvěle a z některých úhlů vypadá opravdu elegantně, ale jako celek to prostě hezké není. I když sto lidí, sto chutí. A zrovna mně tahle hašlerka moc nechutná.

Interiér už je ale něco jiného. Je totiž docela odlišný od ostatní produkce automobilky. Také o něm sice nemůžu říct, že je elegantní, ale promyšlený a praktický je teda parádně. Protáhlá záď přispívá větší výšce v zavazadlovém prostoru a otevřením fastbackových pátých dveří se před vámi objeví příjemně velký prostor (350 litrů). Cestující vzadu si i přes sešikmenou záď nemůžou stěžovat na nedostatek prostoru u hlavy a na delší cestu se sem uvelebí i pořádný čahoun.

Ioniq mě ale nejvíc bavil za volantem. Vrcholem dostatku odkládacích prostor je obří tunel uprostřed, hned před voličem režimu převodovky. Pak musím, jako každou Hyundai, pochválit za úložný prostor v loketní opěrce, kam se s přehledem vejde fotoaparát s i objektivem. Super. A ta výbava? Pohlídá vám jízdní pruhy i vzdálenost auta před vámi, dobře hraje a naviguje vás až na konec světa. Samo zhasne dálková světla, když proti vám jede auto. Samozřejmě, že na kameře ukazuje kam couváte a parkovacími senzory hlídá obrubníky. Takže zatím sedím v prostorném, dobře vybaveném autě a kromě tlačítka EV mi nic nepřipomíná elektromobil. Jdeme jezdit.

Sešlápnu brzdu, stisknu tlačítko Start… A nic. Je ticho. S trochou nevole tak na režimu převodovky stisknu D a pouštím brzdu. Jedu. Páni, tak tohle je hodně zajímavý pocit. Žádné řazení, žádný hluk, nic. Jen člověk a muzika, kterou si pustí. Z téhle výhody/nevýhody (vyberte si) jsem byl zpočátku nesvůj, ale oblíbil jsem si ji hned po pár dnech. V elektromobilu je člověk tak nějak odizolovaný od okolního světa, jste to vy a prostorný obývák, který vás přenáší z místa na místo. Proč bych měl ráno, po cestě do redakce, stát v koloně na Jižní spojce v něčem jiném? Nemám pocit, že ho trápím. Nemám pocit, že dělám něco špatně.

Na výběr je ze tří režimů, Normal, Eco a Sport. Pádla pod volantem neslouží pro řazení, ale pro výběr úrovně rekuperace. To znamená, že volíte intenzitu, jakou si auto přebírá energii z jízdy (např. brzdění) zpět na šťávu do baterie. Je to fajn, když pak jedete šest kilometrů do kopce, ztratíte šest kilometrů dojezdu. A po cestě z kopce zapnete třetí úroveň rekuperace a dole máte těch šest zpátky.

Další věc je stejná pro všechny elektromobily. Odpich. Hrozně mě bavilo se v režimu Sport tiše připlížit k benzínovému kupé, abych ho pak mohl na pár metrech vyškolit. 295 Nm je totiž k dispozici okamžitě. V přímce tak rychlé není, pružné zrychlení taky nic moc, ale schopnost vystřelit ze zatáčky je opravdu obdivuhodná. Až si kolikrát pneumatiky nedokáží se vším tím náporem poradit a hvízdají jak puberťáci na holku v minisukni. Taky jsem sám ze začátku nevěděl, jak si s tím vším poradit. Průběh točivého momentu je prostě neobvyklý a tak zvláštně jiný. Navíc mě hodně překvapil komfort při běžné jízdě a i při trošce toho dovádění.

A jak je to s nabíjením? Můžete si u ČEZu koupit kartu a tankovat si na dobíjecích stanicích po celé ČR. Nebo to udělejte jako já a každý večer po návratu domu prostě připojte auto do sítě a ráno je hotovo. Tady si ještě dovolím malou výtku. Ta ale není kvůli nepřipravenosti elektromobilů, ale spíš nepřipravenosti našich domácností. Mně ještě nebylo ani třicet. To znamená, že když vám v devět večer zazvoní telefon a na druhé straně se doslechnete o neplánované akci a v pozadí slyšíte humbuk, musíte se okamžitě sebrat a vyrazit právě tím směrem. Jenže jste se vrátili v sedm, připojili elektromobil do sítě a nemáte doma rychlonabíječku. To znamená, že jste za ty dvě hodiny dobili šťávu zhruba na patnáct kilometrů. A i ráno po celé noci nabíjení tam těch kilometrů budete mít něco málo přes dvě stě a může to trvat i čtrnáct hodin. Co tím vším chci říct? Že nezáleží na tom, za jak dlouho se elektromobil dobije. Může to trvat hodinu nebo deset. Jsou ale v životě situace (a teď opravdu nemyslím spěch za kamarády, ale ty vážnější), kdy potřebujete vystřelit z domova a mít svůj vůz připravený okamžitě. A tady ty tři minuty u stojanu prostě nepřekonáte.

Můžu si ještě postěžovat? Elektromobil nevydává kromě podivného bzučení žádný zvuk. Je to příjemně futuristické, ale ten dělník, co mi skočil zpoza bagru pod auto by se určitě nejdřív podíval, kdyby to auto slyšel. To je věc, kterou těmto vozům spousta lidí vyčítá. Ale nesouhlasím. Máte se dívat! Pokaždé. Říkali to už ve školce. Další problém je s tím, kde se všechna ta elektřina bere a hlavně s tím, že je elektromobil v podstatě zbytečný. Mám tu jednu statistiku, můžeme? Cyklisté na celém světě vyprodukují za rok více oxidu uhličitého, než automobily. A to byla prosím vědecká studie, necucám si to z prstu. Takže… Zakažte cyklisty, zachraňte motory.

Celá tahle paráda stojí 899 990,- kč. Dostanete za to pohodlný, prostorný a dobře vybavený vůz se vzrušujícím odpichem a hlavně perfektního společníka na cesty. Pořádně si ale promyslete své trasy a zdali vám poměrně nízký dojezd stačí. Skvělé ale je, že IONIQ vůbec vznikl. Která z konkurenčních automobilek už elektromobil má? Je to technologicky velmi náročný vůz a jeho existence v modelové nabídce je obdivuhodná. Hyundai jede. To musíte uznat. Ale na rozdíl od jednoho jejich sloganu, ho zastavíte docela snadno. Stačí zkusit jet na jeden zátah z Prahy do Ostravy.

Ještě bych rád dodal, že jednu z mých výtek právě smázl elektrický Kona. Dojede fakt daleko a těším se na něj.

Vladimír Kadera

× Like
Baví tě Ventil?
Dej nám Like!